Tento článek je určen všem, kteří si chtějí udělat obrázek o postupném posilování imunity štěňat nebo koťat prostřednictvím vakcinace. Uvidíte, že nejde o univerzální návod ale spíš srozumitelný popis samotného smyslu, specifik a postupu očkování u této nejmladší věkové kategorie domácích mazlíčků.
Už skutečnost, že jste našli toto pojednání a pustili se do jeho čtení, svědčí o vaší touze hledat odpovědi na otázky typu: „Proč bych měl/a své štěně (kotě) nechávat očkovat? Proti jakým nemocem je vhodné štěně (kotě) naočkovat? Kdy by se mělo začít? Jak by se mělo postupovat dál po první injekci vakcíny?“
Takže pojďme na to.
Proč koťata nebo štěňata vlastně očkovat?
Na tuto otázku překvapivě existuje poměrně jednoduchá odpověď. Psy a kočky může v průběhu života a často už na jeho samotném počátku postihnout celá řada nemocí. A mezi nimi figurují i takové, vůči kterým prozatím nikdo na světě neobjevil účinnější a efektivnější obranu, než je právě očkování. Je jasné, že očkování není léčba. Očkování je třeba vnímat jako prevenci, tedy přípravu na možnost budoucího reálného kontaktu s infekcí, případně jako způsob, jak se vyhnout nebo výrazně zmírnit průběh onemocnění, když už k infikování dojde.
Jakým nemocem lze prostřednictvím očkování u štěňat a koťat předcházet?
Podrobněji se jimi zabývám v článcích věnovaných zvlášť doporučenému očkování u psů a doporučenému očkování u koček. Ve stručnosti lze říci, že u štěňat by se rozhodně mělo začínat očkováním proti psince a parvoviróze, případně v kombinaci s vakcínou proti infekční hepatitidě a u koťat obdobně očkováním proti herpesviróze, kaliciviróze a kočičí panleukopenii.
Kdy začít?
Odpověď na tuto otázku bude možná působit poněkud kacířsky. Pokusím se totiž lehce nabourat jedno hluboce zakořeněné dogma. Podle něho by měla štěňata a koťata odcházet od své maminky a od chovatele do domácností svých budoucích majitelů „řádně“ naočkovaná. Vězte, že pro „zdravý“ příchod nového člena do vaší domácnosti není rozhodující, jestli už proběhla nebo neproběhla první injekce, podstatné je, jestli a jak dobře byla očkovaná právě jeho maminka. Podle současné úrovně poznání v oblasti veterinární imunologie ve většině případů nemá očkování před dovršením 8. týdne života opodstatnění. První očkování by tudíž kotě nebo štěně mělo podstoupit v osmi týdnech věku nebo později. Komplikuje to fakt, že právě ve věku kolem 8 týdnů jsou štěňata a koťata obvykle nucena opustit svou maminku. To je v podstatě vždy spojeno s určitým stresem, takže není úplně vhodné očkování bezprostředně před touto životní změnou. Přestože to bude odporovat zažité tradici, považuji za nejlepší postup domluvit se přímo s chovatelem na jedné ze dvou variant. Buď si štěně (kotě) vzít při dovršení 7 týdnů věku (případně pár dní po tomto termínu) ještě neočkované, již v prostředí budoucího domova si ho nejdříve odčervit a zhruba týden poté s ním zajít na očkování. Nebo nechat očkovat štěně (kotě) ještě u chovatele v osmi týdnech věku, ale domů si ho odvézt až za další týden, tedy kolem 9. týdne věku.
Jak to probíhá po první injekci?
Obdobně, jako je tomu u dětí, i u koťat a štěňat je obvykle třeba vakcinaci zopakovat, čili provést přeočkování. Konkrétně u výše zmíněných (tzv. základních) nemocí se přeočkování provádí v intervalu 3 – 4 týdny. Poslední přeočkování těchto nemocí v prvním roce života by se mělo provést ideálně po dovršení 16. týdne života. Z toho vyplývá, že se počet přeočkování může u jednotlivých koťat a štěňat lišit zejména v závislosti na tom, kdy se u nich očkování zahájí. Některá jdou na očkování 2x, některá 3x a některá dokonce 4x. A přitom je to ve všech případech v pořádku a správně. Je velmi důležité si uvědomit, že největší přínos pro zdraví mláděte nemá ta první podaná vakcína, ale naopak až ta úplně poslední z celé série.
Podrobné vysvětlení problematiky
Pro ty z vás, kterým stačí odpovědi, by mohl článek v tomto místě skončit.
Ovšem těm, kteří jsou zvídavější, přemýšlivější a rádi chápou souvislosti, jsou určeny i následující řádky a odstavce. Udržte pozornost, čtěte dál a dozvíte se více.
K hlubšímu pochopení významu očkování je třeba ve zkratce popsat, jak funguje a jak se vyvíjí imunitní systém u právě narozené generace našich budoucích zvířecích společníků.
Imunitní systém
V tomto směru můžeme psy i kočky pomyslně „hodit do stejného pytle“. Oba druhy patří mezi šelmy, vyznačují se stejným typem placenty, mají podobné složení mateřského mléka i plus/mínus stejně rychlý vývoj imunitního systému.
Placentou těchto druhů savců proniká jen opravdu velmi malé množství protilátek z krve matky do krve a těla ještě nenarozeného plodu (na rozdíl třeba od nás lidí – pozn. autora). To má za následek, že se mláďata rodí prakticky nechráněná před drtivou většinou virů, bakterií a jiných patogenů, se kterými se budou v dalším průběhu života běžně setkávat. Klíčovou úlohu pro úspěšný a „zdravý“ vstup do života sehraje hned po porodu psí, potažmo kočičí maminka a její mateřské mléko. Tato nenahraditelná výživa je v prvních dnech po narození mláďat doslova napěchovaná hotovými a připravenými protilátkami. A je jich tam tím více, čím lépe byla psí/kočičí máma v minulosti očkovaná a jak to říci slušně … čím více měla a má „nehygienických návyků“. Na mláděti těsně po narození už tedy spočívá jen ten nejjednodušší a nejpřirozenější úkol … co nejdříve se přisát a pořádně se napít. Proč co nejdříve a pořádně? Z toho důvodu, že v průběhu dalších dnů bude množství protilátek v mléce postupně klesat a také proto, že střevní sliznice mláděte bude pro protilátky prostupná pouhý jeden nebo dva dny. I poté ho ještě budou protilátky z mateřského mléka chránit, ale už pouze uvnitř trávicího systému a nebudou schopné přecházet do krve.
Představme si tedy, že v tuto chvíli máme štěně, které se dobře napilo prvního mateřského mléka (mleziva). Přijaté protilátky jsou připravené ho okamžitě chránit, ale jeho imunitní systém zároveň vstupuje do stádia intenzivního „zrání“. K tomu je už totiž potřeba každodenní přiměřený kontakt s různými mikroby z vnějšího prostředí. Mládě je sice ještě slepé a špatně slyší, ale už se neobratně pohybuje, čichá kolem sebe, olizuje sebe, podložku, maminčinu srst a mléčné žlázy, prsty a dlaně rozněžnělého a dojímajícího se chovatele, apod. Ze všech směrů do tělíčka mláděte začnou pronikat viry a bakterie, se kterými se setkává jeho imunitní sytém a učí se na tyto hrozby sám aktivně reagovat. Zpočátku to jde pomalu a ztuha, ale časem se to bude rychle zlepšovat.
U štěňat zhruba v 6 týdnech věku, u koťat asi o 1 – 2 týdny později, přichází období, kdy je mládě (a jeho imunita) schopno za určitých okolností dostatečně zareagovat na očkování tvorbou vlastních protilátek. Je to věk, kdy je vhodné poprvé uvažovat o použití tzv. základních nebo doporučených vakcín – viz další články na našich webových stránkách, zabývající se očkováním dospělých psů a koček.
Pozor ale! V tomto období již jsou na scéně a začnou představovat jistou komplikaci zmíněné mateřské protilátky, které přišly s mlékem v prvních dnech života.
První úskalí spočívá v tom, že vlastně nevíme, jaké množství jich konkrétní štěně nebo kotě v těle aktuálně má. To záleží na několika faktorech, např. jak dobře byla naočkovaná maminka mláděte, jak vysokou koncentraci těchto protilátek mělo mléko v době, kdy ho mládě pilo, jak velké množství toho mléka mládě vypilo, jak vysokou schopnost propouštět protilátky do krevního oběhu ještě měla jeho střevní sliznice, apod. Neexistuje ani žádný jednoduchý, levný a snadno dostupný test, jak množství mateřských protilátek zjistit. Jistota je pouze jedna. Množství mateřských protilátek v těle mláděte postupně klesá.
Druhé úskalí představuje schopnost mateřských protilátek reagovat s vakcínou a tím snižovat nebo zcela zrušit její účinek na imunitní systém. Bráno z jiného pohledu, příliš brzo podaná vakcína „vyváže“ část mateřských protilátek a paradoxně tak může nastat situace, kdy je štěně nebo kotě po dobu několika dní i týdnů od očkování chráněno méně než bylo těsně před ním.
V tuto chvíli považuji za vhodné okrajově zmínit termín „imunitní okno“. Imunitní okno je období, kterým dříve nebo později projde každé mládě. Začíná ve chvíli, kdy postupně se snižující hladina mateřských protilátek v krvi poklesne pod úroveň, kdy je schopná dané mládě ochránit před infekcí. I v této době ovšem je mateřských protilátek ještě dostatek na to, aby rušily účinek podané vakcíny. Jak už asi tušíte, období „imunitního okna“ končí okamžikem, kdy mateřské protilátky klesnou na úroveň, kdy už účinek vakcíny nemůžou výrazněji narušit a podaná vakcína tak zapůsobí v těle přesně tak, jak má – mládě si vytvoří vlastní obranu proti očkované nemoci, která ho bude určitou dobu před infekcí chránit. Obvyklá délka období nazývaného „imunitní okno“ je několik dní až týdnů.
Tak. Pokud jste až dosud vše dobře pochopili, je vám jasné, že pokud podáte vakcínu mláděti v termínu před počátkem „imunitního okna“ nebo v jeho průběhu, je to asi stejné, jako kdybyste tu vakcínu vyhodili do koše.
Další skutečností, kterou nyní už snadno pochopíte, je následující: Představte si teoretickou možnost, že štěně z jakéhokoliv důvodu nedostalo včas mateřské mléko po narození, tudíž neobdrželo žádné mateřské protilátky. Takové štěně sice nebylo nijak chráněno v prvních týdnech po narození, ale dožilo se věku 6 týdnů, kdy už je jeho imunitní systém schopen zareagovat na podanou vakcínu (u koťat je to tedy 7 – 8 týdnů). Takové štěně je podle všeho jediným vhodným kandidátem na očkování ve stáří 6 týdnů.
Pokud vám z toho jde hlava kolem, omlouvám se a pokusím se to na závěr trochu zjednodušit.
Vědci zjistili, že i když jsou imunitní okna pro různé očkované nemoci různě dlouhá a u různých štěňat klidně i ve stejném vrhu můžou začínat a končit v různém stáří, u velké většiny štěňat a koťat končí období „imunitních oken“ dosažením věku 8 – 12 týdnů.
Z toho důvodu nemá smysl u štěňat/koťat, která se narodila pravidelně a správně očkovaným fenkám/kočkám začínat s očkováním dříve než v 8 týdnech věku. V 6 týdnech věku má potom smysl očkovat pouze štěňata, která buď nemají maminku vůbec (umřela, odmítla se o štěňata starat, nemá mateřské mléko, apod.) a nebo mají maminku, která proti základním nemocem nebyla očkovaná.
Tolik tedy letem světem o vakcinacích štěňat a koťat.
Já moc děkuji a srdečně gratuluji všem, kteří dočetli článek až do samotného konce. Opravdu si toho cením.
Odměnou mi pak budou vaše případné ohlasy, postřehy, připomínky nebo korektury nepřesností a chyb, jestli na nějaké narazíte. Piště prosím na: info@jezevet.cz
Těm, kterým článek příliš nepomohl, nebo pomohl ale přinesl další otazníky, případně těm, které zajímají další podrobnosti, moc rád zodpovím jakýkoliv dotaz buď na telefonu 777 470 568, na zmíněném e-mailu: info@jezevet.cz nebo přímo u nás ve veterinární ordinaci jezeVet na adrese Čechova 1257, Dvůr Králové nad Labem
Kdokoliv má zájem, nechť využije možnost konzultace týkající se očkování. Tyto konzultace poskytujeme až do odvolání ZDARMA.
