Jak očkovat a ne(pře)očkovat svého psa

Na úvod

Moc mě těší, že veterinární medicína drží s tou humánní (lidskou) krok i v době dříve nemyslitelných změn a pokroku.

Když jsem pracoval na tomto článku, chtěl jsem především zmínit několik novinek v oblasti vakcinace psů. Stále mi totiž do ordinace chodí klienti, pro které je zrušení povinnosti každoročního očkování psů proti vzteklině novinkou. A vzteklinou to přitom zdaleka nekončí.

Rád bych tedy všem poskytl jakýsi ucelený přehled vakcín, které by měly nebo mohly jejich psímu kamarádovi přinést užitek.

Vězte tedy, že na základě nových poznatků z oblasti imunologie lze vakcíny pro psy rozdělit do tří kategorií. Povinné, doporučené a volitelné.

Povinná očkování

Do skupiny povinných patří očkování proti vzteklině.

Jak mnozí z vás vědí, vzteklina je nevyléčitelné, smrtelné virové onemocnění, u kterého je možný přenos ze zvířat na člověka.

Podotýkám, že právě vakcinaci vděčíme za to, že v našich končinách v současné době toto smrtelné ohrožení lidí a zvířat prakticky vymizelo. Česká republika má od roku 2004 oficiální status země prosté vztekliny.

Přeočkování proti vzteklině dnes už legislativa nenařizuje každoročně, ale pouze pravidelně – podle doporučení výrobce vakcíny.

Na trhu jsou v současnosti vakcíny proti vzteklině, které vytvářejí imunitu buď na jeden rok, jiné na dva roky a některé dokonce na tři roky.

Stačí se tedy domluvit s veterinářem, jak často budete chtít svému pejskovi tuto povinnou vakcínu podávat.

Doporučená (základní) očkování

Do skupiny doporučených (někdy označovaných jako základní) patří vakcíny proti následujícím onemocněním:

• Psinka
• Infekční hepatitida
• Parvoviróza

Ve všech třech případech se jedná o vysoce nakažlivá virová onemocnění. To znamená, že se v neočkované populaci psů velmi snadno a rychle šíří.

Ještě v nedávné minulosti tato onemocnění výrazně ohrožovala populaci psů a to především oslabené jedince nebo nedávno narozená štěňata. Právě pravidelné očkování většiny psů bylo faktorem, který přinesl změnu. V dnešní době se s těmito nemocemi u nás setkáme jen opravdu velmi zřídka.

Očkování proti zmíněným chorobám je doporučené u všech psů proto, aby bylo dosaženo takzvané „kolektivní imunity“. Ta, lidově řečeno, znemožní danému onemocnění, aby se v populaci psů bleskově šířilo, když už se přeci jen někde výjimečně objeví.

Světově uznávaní veterinární imunologové v dnešní době doporučují důsledně očkovat štěňata několika dávkami kombinované vakcíny (obvykle 3 – 4 dávky), rok po dokončení „štěněcího očkování“ tyto nemoci přeočkovat a poté už podávat vakcínu pouze jednou za 3 roky.

Volitelná očkování

A konečně do skupiny volitelných očkování patří vakcíny proti čtyřem nemocem:

• Infekční laryngotracheitida (neboli psincový kašel)
• Tetanus
• Lymská borelióza
• Leptospiróza

Ve zkratce se dá říci, že tyto vakcíny je doporučeno podávat těm psům, kteří jsou daným onemocněním ohroženi, čili patří do tzv. rizikové skupiny.

Závěrem

Zmíněné skutečnosti možná v budoucnu přinesou změnu v návštěvnosti veterinárních ordinací a proto musím na závěr zdůraznit přínos každoročních preventivních prohlídek spojených s krátkou konzultací zdravotního stavu pejska. Tato časově i finančně nenáročná procedura bývá součástí pravidelné návštěvy za účelem očkování na všech lepších veterinárních pracovištích. V dnešní době, jak jste se dočetli, už je možné některé psy očkovat pouze jednou za tři roky. Přesto bych rád věřil tomu, že pravidelné preventivní prohlídky nezmizí a alespoň jednou ročně přivedou každého pejska do ordinace veterinárního lékaře. Už proto, že často pomohou předejít zdravotnímu problému nebo ho odhalí v jeho úplném začátku a tím usnadní a urychlí následnou léčbu.