Na úvod

Očkování v dnešní době zaujímá s velkým náskokem přední příčku mezi nejčastěji prováděnými zákroky v ordinacích veterinárních lékařů malých zvířat.

Musím se přiznat, že mě celosvětový a celospolečenský rozruch kolem vakcinace v souvislosti s onemocněním covid-19 docela překvapil a zároveň přesvědčil, jak málo se toho ve veřejném prostoru o očkování vlastně ví.

Rozhodl jsem se tedy tímto článkem, určeném nejen zvídavým návštěvníkům mých webových stránek, vnést alespoň částečně světlo do problematiky očkování koček.

Asi nikoho dnes nepřekvapí, že pejskové jsou v našich končinách všichni do jednoho pravidelně očkovaní. Jistou úlohu v tom hraje povinné očkování proti vzteklině, které se koček vlastně netýká. Ale velká většina psů je očkována i proti dalším nemocem. A každý veterinář, který zažil éru řádění psinky a parvovirózy vám potvrdí, že je to moc dobře.

U koček je situace podstatně jiná. Řekněme si na rovinu, že těch od narození neočkovaných běhá po světě ještě pohříchu hodně.

Pojďme se tedy podívat, jaká jsou nejnovější doporučení odborníků v oblasti vakcinace koček.

Na rozdíl od psích vakcín se ty kočičí dělí pouze do dvou skupin. Základní a volitelné.

Zcela chybí kategorie vakcín povinných, takže majitele koček nikdo a nijak k preventivním návštěvám veterináře nemůže nutit. My, kteří víme, jak jsou každoroční pravidelné kontroly zdravotního stavu zvířat přínosné, nemůžeme dělat nic jiného než doporučovat, doporučovat a doporučovat.

Základní (doporučená) očkování

Mezi základní vakcíny koček patří vakcíny proti těmto nemocem:

• Herpesviróza
• Kaliciviróza
• Panleukopenie

V mnoha případech jsou také označovány jako doporučené, a to proto, že bychom se měli snažit zvyšovat a udržovat odolnost proti těmto nemocem u co největší části kočičí populace. Důvod je prostý. Ve všech třech případech se totiž jedná o virózy, které se velmi snadno a rychle šíří. Jinými slovy jedinou známou strategií, jak dostat tyto choroby v populaci koček pod kontrolu je dosažení a udržení tzv. „kolektivní imunity“.

Herpesvirus a kalicivirus koček patří do skupiny původců zánětů sliznic dýchacích cest a sliznic v jejich blízkém okolí. Souhrnně se těmto onemocněním někdy říká komplex kočičí rýmy.

Infekční panleukopenii zase způsobuje kočičí parvovirus, který napadá především sliznici trávicího systému a kromě jiných příznaků způsobuje úporný průjem.

Jakkoliv se průjem a rýma zdají být banálními příznaky, je třeba si uvědomit, že u mladých koťat a oslabených dospělých jedinců může mít nákaza kterýmkoliv z uvedených virů velmi těžký a v mnoha případech i smrtelný průběh.

U doporučených nebo chcete-li základních vakcín je důležité správně postupným přeočkováním ošetřit tu nejohroženější kategorii, tedy koťata. Poté se vakcína podá po 12 měsících od ukončeného očkování kotěte a po celý zbytek života už stačí přeočkovávat jednou za tři roky.

Volitelná očkování

Druhou skupinu očkovacích látek pro kočky tvoří vakcíny proti nemocem:

• Komplex virové leukémie koček
• Chlamydióza
• Bordetelóza
• Vzteklina

Souhrnně se označují jako vakcíny volitelné. A to proto, že se jejich použití doporučuje individuálně u těch koček, které jsou daným onemocněním potenciálně ohroženy, jinými slovy patří do rizikové skupiny.

V této souvislosti je vhodné si blíže představit jednotlivá onemocnění.

Na úvod

Moc mě těší, že veterinární medicína drží s tou humánní (lidskou) krok i v době dříve nemyslitelných změn a pokroku.

Když jsem pracoval na tomto článku, chtěl jsem především zmínit několik novinek v oblasti vakcinace psů. Stále mi totiž do ordinace chodí klienti, pro které je zrušení povinnosti každoročního očkování psů proti vzteklině novinkou. A vzteklinou to přitom zdaleka nekončí.

Rád bych tedy všem poskytl jakýsi ucelený přehled vakcín, které by měly nebo mohly jejich psímu kamarádovi přinést užitek.

Vězte tedy, že na základě nových poznatků z oblasti imunologie lze vakcíny pro psy rozdělit do tří kategorií. Povinné, doporučené a volitelné.

Povinná očkování

Do skupiny povinných patří očkování proti vzteklině.

Jak mnozí z vás vědí, vzteklina je nevyléčitelné, smrtelné virové onemocnění, u kterého je možný přenos ze zvířat na člověka.

Podotýkám, že právě vakcinaci vděčíme za to, že v našich končinách v současné době toto smrtelné ohrožení lidí a zvířat prakticky vymizelo. Česká republika má od roku 2004 oficiální status země prosté vztekliny.

Přeočkování proti vzteklině dnes už legislativa nenařizuje každoročně, ale pouze pravidelně – podle doporučení výrobce vakcíny.

Na trhu jsou v současnosti vakcíny proti vzteklině, které vytvářejí imunitu buď na jeden rok, jiné na dva roky a některé dokonce na tři roky.

Stačí se tedy domluvit s veterinářem, jak často budete chtít svému pejskovi tuto povinnou vakcínu podávat.

Doporučená (základní) očkování

Do skupiny doporučených (někdy označovaných jako základní) patří vakcíny proti následujícím onemocněním:

• Psinka
• Infekční hepatitida
• Parvoviróza

Ve všech třech případech se jedná o vysoce nakažlivá virová onemocnění. To znamená, že se v neočkované populaci psů velmi snadno a rychle šíří.

Ještě v nedávné minulosti tato onemocnění výrazně ohrožovala populaci psů a to především oslabené jedince nebo nedávno narozená štěňata. Právě pravidelné očkování většiny psů bylo faktorem, který přinesl změnu. V dnešní době se s těmito nemocemi u nás setkáme jen opravdu velmi zřídka.

Očkování proti zmíněným chorobám je doporučené u všech psů proto, aby bylo dosaženo takzvané „kolektivní imunity“. Ta, lidově řečeno, znemožní danému onemocnění, aby se v populaci psů bleskově šířilo, když už se přeci jen někde výjimečně objeví.

Světově uznávaní veterinární imunologové v dnešní době doporučují důsledně očkovat štěňata několika dávkami kombinované vakcíny (obvykle 3 – 4 dávky), rok po dokončení „štěněcího očkování“ tyto nemoci přeočkovat a poté už podávat vakcínu pouze jednou za 3 roky.

Volitelná očkování

A konečně do skupiny volitelných očkování patří vakcíny proti čtyřem nemocem:

• Infekční laryngotracheitida (neboli psincový kašel)
• Tetanus
• Lymská borelióza
• Leptospiróza

Ve zkratce se dá říci, že tyto vakcíny je doporučeno podávat těm psům, kteří jsou daným onemocněním ohroženi, čili patří do tzv. rizikové skupiny.

Závěrem

Zmíněné skutečnosti možná v budoucnu přinesou změnu v návštěvnosti veterinárních ordinací a proto musím na závěr zdůraznit přínos každoročních preventivních prohlídek spojených s krátkou konzultací zdravotního stavu pejska. Tato časově i finančně nenáročná procedura bývá součástí pravidelné návštěvy za účelem očkování na všech lepších veterinárních pracovištích. V dnešní době, jak jste se dočetli, už je možné některé psy očkovat pouze jednou za tři roky. Přesto bych rád věřil tomu, že pravidelné preventivní prohlídky nezmizí a alespoň jednou ročně přivedou každého pejska do ordinace veterinárního lékaře. Už proto, že často pomohou předejít zdravotnímu problému nebo ho odhalí v jeho úplném začátku a tím usnadní a urychlí následnou léčbu.