by se dal s nadsázkou označit za onemocnění na hranici mezi infekcí a otravou. Když to vezmeme tak trochu z druhého konce, typickým příznakem tetanu jsou křeče svaloviny (příčně pruhované), které vyvolává působení toxinu tetanospasminu v nervové soustavě. Tetanospasmin produkují bakterie Clostridium tetani, které dokážou žít pouze v prostředí bez přístupu vzduchu. Na vzduchu ale tyto bakterie vytvářejí velmi odolné spory, které jsou schopné přežít například i var. Přestože tetanus není příliš častým onemocněním, spory, které ho mohou způsobit, se v našem prostředí vyskytují běžně. Clostridium tetani ve velkých počtech žije v trávicím ústrojí býložravých zvířat jako jsou koně, skot, ovce, kozy, vysoká zvěř, apod. Spory se tudíž v nemalém množství vyskytují v trusu těchto zvířat a v půdě, zejména té, která je zúrodňována hnojem. Riziko vzniku tetanu představují především hluboké řezné nebo bodné rány znečištěné hlínou nebo právě trusem hospodářských zvířat. Jakmile se taková rána na povrchu uzavře, v její hloubce se spory bez přístupu kyslíku probudí k životu a Clostridie následně začnou produkovat zmíněný tetanospasmin.
Kdo se může nakazit?
Rizikovou skupinu z pohledu tetanu tedy představují psi, kteří:
- žijí na farmách, v kontaktu s hospodářskými zvířaty,
- psi, kteří s oblibou hrabou v zemi,
- psi, kterým hrozí větší riziko hlubokého poranění – psi pohybující se na stavbách, záchranářští psi vyhledávající zavalené lidi v sutinách,
- lovečtí psi pohybující se často na polích a v lesích, norníci, apod.
- Speciální rizikovou skupinou jsou štěňata v průběhu výměny zubů. Nebezpečí nákazy u nich kromě drobných ranek na dásních po vypadnutí dočasných zubů představuje i enormní záliba v okusování čehokoliv, kdykoliv a kdekoliv
Jak se očkuje
Vakcína proti tetanu se aplikuje injekčně do svaloviny, po prvním podání se musí za 3 týdny zopakovat a na přeočkování se potom chodí každé 2 roky.
* zpět na článek „Jak očkovat a ne(pře)očkovat svého psa“